Uspořádání šroubů a další konstrukční požadavky

1. Uspořádání šroubů

Uspořádání šroubů na součástech by mělo být jednoduché, jednotné, úhledné a kompaktní, obvykle rozdělené do dvou forem: paralelní a stupňovité (níže). Paralelní uspořádání je relativně jednoduché a přehledné a velikost použité spojovací desky je malá, ale v důsledku existence otvorů pro šrouby je průřez prvku velmi oslaben. Střídavé uspořádání může snížit zeslabení průřezu otvorů pro šrouby, ale uspořádání otvorů pro šrouby není tak kompaktní jako paralelní uspořádání a velikost spojovací desky je větší.

Uspořádání šroubů (nýtů) na ocelovém plechu

Uspořádání šroubů na součástech by mělo splňovat požadavky síly, konstrukce a konstrukce:

(1) Požadavky na sílu: Pokud je koncová vzdálenost šroubů ve směru síly příliš malá, může dojít k uříznutí nebo roztržení oceli. Pokud je vzdálenost šroubů a vzdálenost čar každé řady příliš malá, mohou být součásti poškozeny podél přerušované čáry nebo přímky. U tlačných prvků, když je vzdálenost šroubů ve směru působení příliš velká, je náchylný k jevu vyboulení a otevření mezi spojenými deskami.

(2) Konstrukční požadavky: Střední moment a vzdálenost od okraje šroubů by neměly být příliš velké, jinak nemohou být ocelové desky těsně připevněny a vlhkost proniká do mezer a ocel je zkorodována. (Průvodce: Podrobný popis hlavních geometrických parametrů samořezných a samořezných závitů)

(3) Požadavky na konstrukci: zajistěte určitý prostor pro usnadnění otáčení klíče na šrouby pro utažení matice.

Dle výše uvedených požadavků jsou stanoveny maximální a minimální dovolené vzdálenosti šroubů (nebo nýtů), viz tabulka. Rozteč šroubů uspořádaných po délce ocelového profilu musí splňovat nejen požadavky tabulky 3.5.1, ale také požadavky přílohy 10 rozteč linií šroubů. Maximální a minimální povolená vzdálenost šroubu nebo nýtu stolu

Poznámka: 1d0 je průměr otvoru šroubu nebo nýtu a t je tloušťka vnější tenčí desky.

2 Maximální rozteč šroubů nebo nýtů mezi okrajem ocelového plechu a tuhými součástmi (jako je úhelník, profilová ocel atd.) lze upravit podle hodnoty v prostřední řadě.

2. Další konstrukční požadavky na šrouby

Kromě splnění povolené vzdálenosti uspořádání šroubů uvedené výše by šroubový spoj měl také splňovat následující konstrukční požadavky podle různých situací:

(1) Aby bylo spojení spolehlivé, počet trvalých šroubů by neměl být menší než dva pro každou tyč v uzlu a jeden konec spoje. Podle praktických zkušeností však lze pro koncové spojení kompozitního prvku použít šroub.

(2) Pro běžné šroubové spoje, které přímo nesou dynamické zatížení, by měly být přijaty dvojité matice nebo jiná účinná opatření k zabránění uvolnění matic. Například pomocí pružných podložek, nebo přivařovacích matic či šroubů.

(3) Vzhledem k tomu, že mezi šroubem úrovně C a stěnou otvoru je velká mezera, měl by být použit pouze pro připojení pod napětím podél osy tyče. V sekundárním spojení statické nosné konstrukce, spojení rozebíratelné konstrukce a montážního spojení provizorního pevného prvku lze C-svorník použít i pro střih. V důležitých spojeních, jako je spojení mezi horní přírubou brzdového nosníku nebo nosníkem jeřábu a sloupem, se však přenáší horizontální opěrná reakční síla brzdového nosníku a současně působí opakované dynamické zatížení , nesmí být použity šrouby úrovně C. Spojení mezi podpěrou sloupu a sloupem a spojení spodní příruby jeřábového nosníku u podpěry mezi sloupy by mělo mít přednost před použitím vysokopevnostních šroubů kvůli opakované horizontální brzdné síle a síle zaseknutí.

(4) Koncová deska (přírubová deska) ve šroubovém spojení, která je napnuta podél osy tyče, by měla být vhodně zesílena (např. přidáním výztuh), aby se snížila nevýhoda páčivé síly na tahovou únosnost vlivů šroubu.

Další související novinky z odvětví lisovacích dílů: